BÁSNĚ, PÍSNIČKY, TEXTY
JAK JSEM SI KOUPIL PSA
Koupil jsem si včera
pitbulteriéra,
zatím mě moc neposlouchá,
prý jen málo kouše,
neublíží mouše,
jenomže já nejsem moucha.
Koupil jsem si včera
Pitbulteriéra
kvůli jeho přítulnosti,
v noci až do rána
olizoval pána,
pak už jenom jeho kosti.
VELBLOUD
Po městě se šíří drby,
každý už má, vážně dost
velblouda, co svými hrby
pohoršuje veřejnost.
Všichni by si proto přáli
skoncovat s tím velbloudem,
když prý hrby nezahalí,
stane brzy před soudem.
Když to chudák velbloud slyšel,
nebylo mu do zpěvu,
proto si hned ráno vyšel
do prodejny oděvů.
Vyndal z kapsy peněženku,
pak si koupil za libru
bavlněnou podprsenku
největšího kalibru.
KAT
Katovi jednou kdosi řek’:
– Neumíš nic než chlastat rum.
Přijdeš si k pěkným penězům,
z práce však žádný užitek.
Kdybys jen trochu méně pil,
poznal bys, kate, konečně,
na světě že jsi zbytečně. –
Kat se však na něj osopil:
– Nech hloupých řečí o rumu.
Vím, že jsem tady pro lidi.
Cožpak to nikdo nevidí?
Více hlav, více rozumu! –
SIRKA
Sirka se postavila k mikrofonu,
právě se rozhodla, že zazpívá
pár vřelých nápěvů a vroucích tónů,
plamenné písně slova ohnivá.
Když se pak do zpívání s chutí dala,
strhla se nad tou sirkou vichřice,
jenomže sirka zpívat nepřestala
to svoje sólo, sólo Sušice.
Tak sirko nedej se a nezhasínej,
lepší jsou blesky, než klid před bouří,
času máš málo, no tak zpívej, zpívej,
než se ti z hlavy všechno vykouří.
Že budeš černá, to je malá cena
za to, že nemáš černé svědomí,
za to, že jsi tak strašně zapálená
a za to, že tě nikdo nezlomí.
JEHLA A NIT
Byla jednou jedna jehla
a pak jedna bílá nit.
Jehla se však ani nehla,
když někdy nit chtěla šít.
Co se s ní nit nahádala,
co kvůli ní zažila…
Jehla se s ní nepárala.
Vždy se někam zašila.
Jednou se zas jehle stalo,
že nit pěkně namíchla.
Když se k šití schylovalo,
tak to prostě zapíchla.
Proto ani nepostřehla,
že jí řekla bílá nit,
že je zlá a tupá jehla
a že hodlá odejít.
Jak nit řekla, tak se stalo,
bez hádek se obešla.
Nic jí k jehle nevázalo,
rozloučila se a šla.
Divil bych se, kdyby byla
od té jehly nezdrhla.
Stejně by nic neušila,
i kdyby se přetrhla.
OZVĚNA
V našem sklepě bydlí brouci,
meluzína a tma tmoucí,
hlavně ale vševědoucí,
stará moudrá ozvěna.
Ozvěno, že jsem tak smělá,
ráda bych se dozvěděla,
proč nastala u manžela
po veselce proměna.
Ref.
Přestože mám uklizeno,
vytřeno a zameteno,
vypráno a vyžehleno,
uvařeno, prostřeno,
manžel po mě všechno hází,
občas mi i jednu vrazí,
tak mi řekni, co mu schází,
vševědoucí ozvěno!
… věno!
… věno!
…věno!
ČARODĚJ
Starý čaroděj
léčí nemoci,
všem, co maroděj´,
umí pomoci.
Spolknete-li hřeb
notně rezavý,
žádné strachy, neb
on vás uzdraví.
V břiše zaloví,
aniž použil nůž,
když je hotový,
tak zakřičí: Už!
Ránu zacelí
ruky mávnutím,
nevěříte-li,
já vás nenutím.
Mnoho tomu let,
co pohřbila zem
dívku, která jed
spolkla omylem.
Když čaroděj křen
na palouku ryl,
dívku jako sen
v zemi objevil.
Uzřel ji a hned
zvolal: Ty s má laň,
pak z ní vyjmul jed,
načež řekl: Vstaň!
Nevídaný div
stal se v jeden ráz
– dívka jako dřív
živa byla zas.
Zavzdychala: Ach,
žiju díky Vám,
jste mým světlem v tmách,
Vám své srdce dám.
Na to čaroděj
řekl: Máš-li chuť,
srdce své mi dej.
Pak jí sáhl v hruď.
Strčil prst skrz prs,
cosi zašeptal,
bez bolesti, slz,
dívce srdce vzal.
Hoch, co láskou plá,
musí se teď ptát:
Pročpak jsi tak zlá?
Nemáš srdce snad?!
UFO
V létajícím talíři
Marťan k zemi zamíří,
přestože prach rozvíří,
tak přistání riskne.
Až vítr prach rozfouká,
z talíře se vysouká,
v ulici se rozkouká,
pak můj zvonek stiskne.
Když mu přijdu otevřít,
řekne: Hochu, to chce klid,
chci se s lidmi seznámit,
poznat jejich zvyky.
Já jsem Marsu vyslanec,
Tys´ doktor a vzdělanec,
bude jistě lehká věc
navázati styky.
Ref.
Je to pocit nepopsatelný
vidět na ulici
neidentifikovatelný
objekt létající.
Oči by mi vypadly,
neboť mužík s tykadly,
chobotem a chapadly,
málokdy se vidí.
Hned si plivnu do dlaně:
Tu máš pěstí, Marťane,
talíř mi teď zůstane,
teď znáš zvyky lidí.
Když v talíři stoupám výš,
Marťan křičí: Chlapče, slyš,
svoje štěstí pokoušíš,
a s tím bys měl přestat!
Z výšky mávám: Tak se měj,
že spadnu, to nečekej,
neboť žádnej učenej
ještě z nebe nespad.
REF.
Je to pocit nepopsatelný
rozbít o silnici
neidentifikovatelný
objekt padající.